widgets

panelarrow

Erotická seznamka

Najdete u nás ideálního partnera

DNA - 1. kapitola


Jiří zívnul a zběžně se podíval na hodiny. Bylo téměř devět večer. Přesčasy byly sice dobře placené, ale jednou by se pro změnu dostal domů včas. Naproti ve sterilizační místnosti byla doktorka Anna Králová a dokončovala poslední sérii vzorků. Otočila se přes rameno právě když Jiří znovu zívl. „Zdržuju vás tu, že?" zeptala se s úsměvem. „Promiňte, Anno, ale k čemu tyhle vzorky jsou?" Malý úšklebek přelétl po její tváři. „Je to tajné, ale pokud to vyjde, budete o tom vědět první." Jiří to vzdal. Bylo zřejmé že se s ním o tohle tajemství nechce podělit. I tak měl tušení, o co jde, před několika měsíci začala doktorka pracovat na projektu přepisování DNA pomocí benigních virů. Výhody toho byly jasné. Jakékoliv chyby v DNA by mohly být opravovány. V extrémním případě by to znamenalo prodloužení života, nebo přinejmenším odstranění generačních chorob. Snad i díky tomu projektu byl Jiří před šesti měsíci přijat jako její pomocník. „Můžete jet domů. Už to skoro mám hotové." „Díky, doktorko. Uvidíme se zítra." Jiří opustil sterilní prostor a prošel dekontaminačním rámem.
Sotva vyšel z laboratoře, otevřela Anna vzduchotěsnou nádobu. V ní byla malá ampulka s krví. Otevřela ji a přidala kapku ke světlejšímu roztoku. Pak ji zapečetila a poslala nahoru k analýze. Jednu analýzu krve už měla hotovou a dopadla celkem dobře. Pro tyto experimenty darovali oba, Anna i Jiří, malé množství vlastní krve, aby předešli případným dohadům v úředních slohách.
Výsledky dostala na svůj stůl druhý den před obědem. Ukázalo se, že nové chromozomy patří lidskému jedinci ženského pohlaví, přesně jak Anna doufala. Anna si pamatovala potíže s jakými dostávala tenhle vzorek krve od své neteře, ale nakonec se jí svou sedmnáctiletou neteř podařilo přesvědčit. Julie sama pomýšlela na lékařskou kariéru.
Anna se na židli zhoupnula a usmála se. Konečně to vyšlo. Ne jen drobné změny jako doposud, ale plná možnost transformace těla. Jediné co teď potřebovala byl testovací jedinec. Nedělala si žádné iluze o tom, že by tenhle problém odkázala vyřešit oficiální cestou. Ale musela tenhle vzorek otestovat. Jenže jak přesvědčit nějakého muže aby na tenhle projekt přistoupil. Jenže přece bych mohla hned po proběhnutí testu vrátit všechno zpátky. Takže problém byl jen v tom, jak ho přesvědčit.„Ale je přece sobota, doktorko!" ozval se Jiří dotčeným hlasem. „Ano vím a omlouvám se za to, ale ten pokus se dostal do kritického místa. Chtěla jsem vám ukázat na čem jsme pár minulých týdnů pracovali." Jen si vzpomeň na ty přesčasy, napadlo Jiřího. „Dobře, můžu tam přijet asi za půl hodiny." Prošel opuštěnou budovou k laboratoři, natáhl si čistý oblek a vešel do sterilního prostoru. Kde byla Anna? Vždycky byla tady, když pracovala. Rozhlédl se kolem sebe a najednou začal cítit mdloby. Pokusil se dostat zpět k východu, ale zhroutil se dříve než se mu to podařilo.
Anna ho klidně sledovala za bezpečnostní kamerou a vyběhla nahoru jakmile vstoupil do laboratoře. Tam si vzala dýchací přístroj a vrátila se do laboratoře. Natáhnula se pod jednu z lavic, vypnula válec s anestetikem a naplno spustila odsávání.
Převalila ho na stranu a stáhnula z něj oblek, pod kterým měl džíny a košili. Anestetikum jí mělo poskytnout tak deset minut, napadlo ji, když svinula jeho rukáv a vpíchla jednu z průhledných ampulek do jeho paže. Virus se rozšířil do celého těla a okamžitě začal svou práci na přepisování DNA.
Před Anninýma ohromenýma očima se Jiřího rysy začaly měnit. Jeho tvář pokrytá třídenním strništěm se stala hladkou a ženštější, jeho nos se zmenšil. Jeho vlasy se změnily na blond a prodloužily se. Během několika sekund ležela před Annou její neteř. Něco zachytilo Anninu pozornost. Jeho košile se zvedala pod dvěma rychle rostoucími, nádhernými prsy na jeho nyní bezvlasé hrudi. Košile už je teď nemohla pojmout, několik knoflíků se utrhlo a odletělo a odkrylo ty dvě bílé polokoule s nápadnými bradavkami. Anna se zadívala dolů na Jiřího džíny, které najednou byly mnohem těsnější přes boky, ale volné v rozkroku. Ten pocit ji utvrdil v přesvědčení, že virus zapracoval přesně tak jak měl. Z jejího asistenta Jiřího se teď stala dívka.
Najednou si uvědomila, že její čas vypršel a musí vše vrátit do normálních kolejí. Vytáhnula druhou ampuli a zapíchnula ji do drobné ženské paže. Tak rozdílné od té svalnaté, kterou byla předtím. Čekala několik minut, ale zhrozila se, když si uvědomila, že se zpětná přeměna nezdařila. Něco je špatně, napadlo ji zděšeně. Najednou ji odpověď sama automaticky vyskočila v mysli. První virus je odolný proti druhému. Na vyřešení to byl poměrně jednoduchý problém, ale potřebovala čas. Rozhodně víc času, než jí momentálně zbývalo. Pak uslyšela drobné ženské zavzdychání. Jiří se probouzel!No a co měla teď udělat?!